Rádio Forsáž nehraje...

Po odchodu z Trnek-brnek jsem začal podnikat v oblasti vývoje software. Slušně jsem ovládal tehdy populární FoxPro a programování mě bavilo. Skutečnost však byla horší, než jsem předpokládal a o pořádný kšeft jsem nezavadil.

Nejkurioznější, co jsem kdy dělal, byl program pro Radio Zlín (výměnou za vysílanou reklamu), kde jsem obdržel naprosto zmatečné zadání od člověka, který záhy tuto stanici opustil. Díky tomu vytvořený software neodpovídal tomu, co stanice potřebovala a spolupráce skončila vzájemnými rozpaky. Upřímně řečeno, byla to ta nejhůř odvedená práce, jakou jsem kdy odevzdal.

Pozitivem bylo, že jsem pronikl do zákulisí fungování rozhlasové stanice, poznal jsem se se spoustou lidí na různých pozicích a také získal přehled o použité technice a software pro odbavení vysílání.

Posléze mě navštívil kamarád z Kutné Hory. Mluvil o tom, že chce v Kutné Hoře založit nové rádio, a když se dozvěděl, že se v této oblasti docela orientuji, vím jakou techniku a software rádia používají, tak jsme se dohodli na společném podnikání. Dohoda byla taková, že já vypracuji projekt a on se postará o peníze a lidi. Odstěhoval jsem se do Kutné Hory, založili jsme s.r.o., a podali žádost o přidělení vysílací frekvence na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání... Ale pak se kamarád přestal o rádio zajímat. Budoval si svou reklamní agenturu, slíbené peníze na rozjezd rozhlasové stanice neměl a také je neuměl získat. Po čase mi došla trpělivost a úspory, tak jsem toto zoufalství utnul a vrátil se domů do Vizovic.

Jelikož s.r.o. nepodnikalo, tak jsem neměl žádný příjem. Všechny úspory jsem během svého pobytu v Kutné Hoře utratil a byl jsem na tom tak, že posledních 900 Kč jsem dal na přestěhování. Ocitl jsem se zcela bez peněz. Dalo by se říct, že to bylo nejhorší období mého života, kdy jsem zvažoval, zda mám nastoupit do nějakého zaměstnání...


Začal jsem hrát vabank. Zrušil jsem životní pojistku a s tímto nedostatečným kapitálem 13000 Kč jsem se odvážně pustil do vydávání reklamních novin Forsáž, které byly dávány lidem zdarma do schránek. V té době byl tento způsob reklamy novinkou, proto se mi docela slušně dařilo nabírat reklamu - samozřejmě za hotové. Vydal jsem čtyři čísla, ale jelikož se jednalo o pouhou přeloženou A3, zisk byl vůči vynaloženému úsilí velmi malý.

V každém vydání svých novin jsem měl vlastní reklamu na DTP služby a zajištění tisku. Tato reklama zafungovala a od jedné zlínské firmy mi byla nabídnuta mega zakázka na šanony s katalogovými listy ČKD ve třech jazykových mutacích. Najednou jsem byl venku z problémů. Odrazil jsem se ode dna a mohl pošilhávat po tom, co mě lákalo nejvíce - vydávat humoristické časopisy.

vytištěno dne 12.11.2018 18:59 z www.esterka.cz