Fenomén Trnky-brnky

V roce 1990 jsem byl u zrodu časopisu Trnky-brnky. K Richardu Jaroňkovi a Liboru Novozámském jsem se připojil až po vydání 1. čísla a ihned naskočil do kolotoče vydavatelské činnosti. Byla to kouzelná doba, kdy jsme z tiskárny vytištěné archy A3 ručně skládali na sebe a následně překládali, aby z toho vyšel časopis. Časopisy jsme sami prodávali jako kameloti ve Zlíně u hlavní brány Svitu. Z dnešního pohledu jsme doslova vařili z vody, ale byli jsme parta nadšenců, kteří do všeho co dělali vkládali své srdce. A když už bylo v redakci hotovo, pokračovali jsme v některé vizovské hospodě až do pozdních nočních hodin.

Měl jsem na starost grafickou úpravu a byl v tiráži nazýván šéfredaktorem. Ve skutečnosti jsme zpočátku neměli žádnou strukturu a každý dělal to, co uměl nebo bylo zapotřebí, a úžasně jsme se doplňovali. Takový volný styl práce, kdy jsme se s Liborem náhodou sešli v redakci v 11 hodin v noci mi vyhovoval. Později přibyli další zaměstnanci a pohoda se vytratila. S nástupem pevné pracovní doby jsem dospěl k rozhodnutí, že mě už tato práce neuspokojuje a v březnu 1993 jsem na vlastní žádost podal výpověď. Odcházel jsem v okamžiku, kdy Trnky-brnky vycházely v neuvěřitelném nákladu 360.000 výtisků při zanedbatelné remitendě. S mým odchodem skončila černobílá éra periodika a poslední dvě čísla, která jsem připravoval, byla již barevná.

Na toto období mého života vzpomínám nesmírně rád.

PS: Doporučji navštívit stránky Richarda Jaroňka.

vytištěno dne 25.02.2018 02:43 z www.esterka.cz