Slibný začátek kariéry




K výpočetní technice jsem se poprvé přiblížil v roce 1984. JZD Slušovice otevřelo v Gottwaldově (tak se dříve jmenoval Zlín) předváděcí centrum počitačů TNS (256 kB RAM, disketová jednostka 8', operační systém CP/M, programovací jazyk BASIC a hmotnost 60 kg). Kdokoliv si zde mohl zahrát hry nebo si počítač osahat. Stal jsem se stálým návštěvníkem a brzy se začal vrtat v kódu a následně hry programovat. Jedno léto jsem využil šance pracovat ve slušovickém výpočetním středisku. Byla to pro mě obrovská škola a životní zkušenost. Stal jsem se na pár dnů součástí velkého výpočetního střediska a o své budoucnosti jsem měl jasno.

V roce 1986 mi strýc z Anglie přivezl ZX Spectrum, na kterém jsem jen tak pro zábavu vytvořil např. vlastní textový editor a několik her. Vše zmizelo někde v zapomnění na starých kazetách... V roce 1988 se mým dlouholetým společníkem stalo geniální Atari ST, které mi dělalo společníka ještě pár let po revoluci. Na tomto počítači se připravovala první čísla časopisu Trnky-brnky.

Ale to předbíhám. Po maturitě (1987) jsem jezdil do jednoho závodu v Tlumačově učit ředitele pracovat s počítačem. Vytvořil jsem skladový program, který ředitel údajně prezentoval jako svoji diplomovou práci.

Byl jsem odveden na vojnu, ale naštěstí jen na 5 měsíců. Zbývajících 19 měsíců jsem si měl odpracovat na dělnické profesi ve fabrice. Nastoupil jsem do strojírenského závodu ZPS jako skladník. Jednoho dne do skladu přivezli počítač, a když se tam na tento stroj měsíc prášilo, a nikdo jej ani neuměl zapnout, dovolil jsem se mistra a začal jsem z nudy a pro zábavu vytvářet program na evidenci zásob ve skladu.

Tehdejší management zjistil, že jsem jedním z mála v celé divizi obráběcích strojů, kdo si s počítači rozumí, a v pracovní době jsem navštěvoval školení programovacího jazyka dBase. Byl to zvláštní pocit exota sedět na školení ve špinavých montérkách mezi programátory v dlouhých bílých pláštích...

Najednou se ze mě stala 'kádrová rezerva' a povýšil jsem ze skladníka na divizního programátora... Vyměnil jsem montérky za civilní oblečení a sklad plný mouru za kancelář vedle ředitele divize. V této fabrice byl mojí první prací zmíněný databázový systém evidence pohybu dílců mezi odděleními sklad - lakovna - montáž. Sotva jsem dílo vytvořil, zavedla fabrika vlastní systém od světově známé firmy. Byl jsem zahanben, ale již jsem měl v kapse 8000 Kč za zlepšovací návrh, což tehdy byly 3 měsíční platy... Ještě jsem pro ZPS sestavil program pro evidenci zaměstnanců a i přes slibně nastartovanou kariéru jsem v roce 1990 - k obrovskému úžasu divizního ředitele - brány fabriky definitivně opustil.

V mých 22 letech mi byla nabídnuta funkce vedoucího skladu, ale já jsem toto teplé místečko odmítl a zahodil 'zářnou' kariéru. Když jsem sledoval mého vedoucího, který se za pár měsíců chystal do důchodu, zjistil jsem, že jeho pracovní povinnosti jsou následující: Nehnutě sedět za stolem s rukama na kolenou nebo se pomalu šourat mezi regály s rukama za zády, občas si sednout na poradu nebo se vydat na procházku po fabrice a po hodině se vrátit se dvěma rohlíky a vlašákem zabaleným v papíru. Taková 'práce' by mě nebavila...

vytištěno dne 25.02.2018 02:45 z www.esterka.cz